Nabídka po telefonu

   Tak si to svištím třicetikilometrovou rychlostí po dálnici D1. Vzhledem k tomu, že je pátek odpoledne, tak tu se mnou sviští krokem celá kolona vozidel. V tom mi zvoní telefon. Já ho za jízdy ze zásady neberu. Sám nesnáším telefonující řidiče, kteří si myslí, jak jim mobil u ucha nijak nebrání v jízdě. Jak jsem řekl, já ho nezvedl, i když jsem po dálnici jen popojížděl. Za chvíli zvoní znovu. I tentokrát jsem odolal. Po chvíli jsem sjel k pumpě a podíval se kdo mě tak naléhavě shání. Neznámé číslo? Došel jsem si na WC. Koupil něco k pití a už, už chtěl vyjet na další cestu, když se mi znovu ozval mobil. Zvedl jsem to.

autor fotografie: Michaela Samiecová

   „Dobrý den, měl byste několik minut? Mám pro vás zajímavou nabídku,“ ozvalo se v telefonu. Otočil jsem oči v sloup, ale souhlasil. Paní, nebo slečna, zřejmě ukrytá ve sluchátku, mě začala přesvědčovat o neuvěřitelně výhodném novém tarifu pro má volání. Skvělý paušál, telefon zdarma, paušál i pro rodinné příslušníky, a když začala citovat jednotlivé výše tarifů za volání, sms a podobně, už jsem jí přestával vnímat. Když se mě na konci svého monologu zeptala, co tomu říkám, nenacházel jsem slov. Tak se zeptala ještě jednou. Abych řekl pravdu, nevěděl jsem v tu chvíli co říci. Jasně. Očekávala mé nadšení, ale v tom jsem jí vyhovět nemohl. Tak jsem se přiznal. „Víte, já nevím…“ Už, už se chystala zopakovat mi ty skvělé ceny volání, když jsem ji přerušil: „totiž já nevím, jestli je to výhodné, protože já ani nevím, za kolik volám teď. Tudíž nemůžu vědět, jestli by tato nabídka byla pro mě lepší.“ Začala mne přemlouvat, že určitě je lepší. „Musel bych se podívat, jak to mám a podle toho se teprve rozhodnout,“ řekl jsem neprozřetelně.  V tu chvíli začalo dojednávání termínu, kdy mi může zavolat. Jestli ještě dnes, nebo snad zítra. Její hlas byl sympatický a tak jsem nechtěl být nezdvořilý, ale už mi pomalu docházely síly. Ruka mne už začínala bolet a na hodinkách jsem zkontroloval, stále zvětšující se, ztrátu času. Nakonec jsem souhlasil, aby mi zavolala po neděli. Měl jsem raději odmítnout hned. Protože, jakmile jim dáte naději, volají znovu. Také volali. A celé se to opakovalo. Slušně jsem nakonec odmítl. Vždyť já nerad telefonuji a většinou neprovolám ani volné minuty.

   Když jsem odolal nabídce lepšího tarifu na mobil, už jsem měl nabídku půjčky, pak zase pojištění. Odmítl jsem i satelit, který bych neměl kam přidělat. Operátorce jsem vysvětlil, že jsme si náš družstevní dům nechali zateplit a tak nemůžeme na fasádu připevňovat žádné konstrukce pro satelitní talíř. Její odpověď byla: „to u nás také zkoušeli, ale my jsme si to tam stejně dali.“ Nechtěl jsem jí vysvětlovat, co znamená záruka na zateplení, nebo co je to kolektivní souhlas členů družstva, ale odmítl jsem její nabídku se slovy: „díky, ale nemám zájem.“ Opět začala diskuze o dalším možném termínu zavolání, v případě, že bych si to rozmyslel. Opakoval jsem své odmítnutí, ale dáma na druhé straně hovoru hned přešla do konkrétních termínů: „a můžu vám tedy zavolat zítra?“ Ptám se proč zítra, když nemám zájem. Prý, kdybych si to přeci jen rozmyslel. Opakuji své rozhodnutí. „A co tedy po víkendu? Mohu zavolat v pondělí?“ Opět ji ujišťují o svém nezájmu, ale nedá se. Navrhuje jiný termín. Tentokrát poučen z minulého hovoru o mobilu, jsem neústupný. „Děkuji, ale opravdu nemám zájem. Ani o tuto nabídku, ani o jiný termín.“  Uf. Bylo to náročné, ale tentokrát jsem zvítězil.

   Člověk se ale nesmí úspěchem moc opájet. Ještě ten samý den tu byla jiná nabídka. Možná jsou všechny z jednoho centra. Třeba ta slečna, která u mě neuspěla, dala číslo kolegyni, která využije mého vyčerpání a dorazí mě. Úplně jsem si představil ohromnou místnost, předělenou nízkými přepážkami, kde to švitoří nabídkami do mikrofonů a kde denně přemlouvají tisíce lidí, aby si koupili kde co. A když neuspějí, předají kontakt další. Ta po svém hovoru zajásá. Kolegyně se jí zeptá, jestli prodala? „To ještě ne, ale mám zavolat zítra. Zítra ho dorazím!“

  Jedna rada. Nemá smysl se vymluvit na poradu, jízdu v autě, nebo hluk, který vám brání vyslyšet jejich skvělou, jedinečnou a ojedinělou nabídku, jíž přeci nemůže chytrý a inteligentní člověk odolat. Tím vše jen oddálíte a oni vás znovu a znovu dostihnou. Dokonce jsem si už i ukládal čísla, z nichž nechci přijímat hovory. Nepomohlo. Oni střídají čísla a mají jich zřejmě nepřeberné množství. Jediné co pomůže, je strohé: „NE. Nechci.“ Ale řekněte jasné a strohé „ne“, když vás osloví příjemný a milý hlas nějaké slečny, která to celé vlastně dělá pro vás, protože vám chce život zpříjemnit a ulehčit.

   Takže snad jen prosba, milé dámy telefonistky: „ Já vám opravdu velice děkuji za vaše telefonické nabídky, ale opravdu nechci.“