Tak nám kuřáky vyhnali do ulic

Právě dnes začal platit zákon, který nás všechny, ať chceme, nebo nechceme, má chránit před následky kouření a jiných návykových látek. To že tento zákon zasahuje do svobody majitelů restaurací, aby si svobodně rozhodli, zda chtějí provozovat nekuřáckou, nebo kuřáckou restauraci, je věc jedna, ale jak se to dotkne občanů?

   Jedni jsou návštěvníci těchto zařízení, tedy hospod, hospůdek, barů, kaváren či restaurací. Ti, kteří chtějí kouřit, budou vyhnáni na ulici, či zahrádku, kde svůj zlozvyk budou provozovat navzdory počasí. Tedy v horku, dešti, mrazu, či sněhové vánici. Nebude to mít negativnější vliv na jejich zdraví? Ti, kteří nekouří, budou odsouzeni k samotě u stolu, pokud jejich společnost tvoří i kuřáci, kde budou vyčkávat, než si jejich přátelé odbydou svou jednu, či dvě cigaretky. Když už kvůli tomu museli ven, tak si dají dvě. Zatím co jejich přátelé uvnitř čekají, aby mohli pokračovat v rozhovoru, kvůli kterému do restaurace vlastně šli, kuřáci se vrátí již se zcela jinými tématy hovoru, neboť v diskusi venku pokračovali. Osobně jsem to několikrát zažil ještě v době, před působností zákona, jelikož mí přátelé svolali sraz do nekuřácké restaurace. Zažil jsem to z obou pohledů, jelikož ještě před cca rokem a půl, jsem patřil též ke kuřákům. Tedy zažil jsem jak odchod s kuřáky ven, kde se pokračovalo v diskusi, tak osiření u stolu, kde zbytek osazenstva vedl řeč úplně jiným směrem a tak společná zábava byla rozkouskovaná, až mne přestala bavit a já se rozloučil a odešel. To jsme ještě měli na výběr, jestli příště nejít do kuřácké restaurace. Dnes už tu volbu nemáme.

   A teď k té druhé skupině lidí, která není v restauraci a ani nemá zájem do ní jít. Která se, jen tak, šla s dětmi projít po městě, a která je nucená chodit okolo skupinek, ven vyhnaných, kuřáků. Nebo lidi, kteří se večer vrací z práce a jsou nuceni míjet skupinky kuřáků, kteří v již mírně veselém stavu, podpořeném alkoholem byly vyhnáni od svého stolu na ulici a tak se baví různými vtípky například na adresu procházejících žen a dívek. Přistavený popelník přetéká nedopalky a ty padají na ulici, kde je vítr rozfoukává, včetně popela, který vlétne do tváře kolemjdoucího. Ten pak zjevně nadšen novým zákonem projde kolem dalších a dalších hloučků.

   A tak kromě hloučků postávajících před různými administrativními budovami, úřady a podniky, jsme rozšířily tyto ostudné a ponižující skupinky o vyhnané z pohostinství a barů. A to vše pod záminkou ochrany ostatních občanů a mladistvých. Mimochodem mladistvých, kteří tolik kuřáků na ulicích před tím nikdy neviděli, jelikož tito byli ukryti v restauracích a hospodách, kam mladiství nechodili, nebo alespoň neměli chodit.

  Z celého zákona proti kouření je jasné, že se v žádném případě nejedná o snahu něco zlepšit, ale o potřebu stále cokoliv regulovat, utahovat šrouby svobodné vůle a svobodného myšlení. Oni totiž svázaní a regulovaní se lépe ovládají a jsou šťastní i za drobečky ze stolu. No a ty jim pak naši politici předhodí, až bude potřeba jim dát hlas ve volbách, nebo když budou potřebovat zakrýt nějakou svou lumpárnu.