Vladimír Samiec
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1293x
Seznam rubrik
Oblíbené články
Vladimír Samiec
Bezpečně a plynule silničním provozem
Rád jezdím autem. Vážně mě to baví. Tedy ne, jako profesionál. Sice jsem si to ve svém životě na čas také vyzkoušel, když jsem pracoval jako řidič z povolání, ale tam člověka to nadšení časem přejde a je to pak jenom práce, plná nervů napjatých k prasknutí, jelikož řidič profesionál musí myslet i za ty amatéry. Tedy měl by. Velké riziko. Každodenní ohrožení. Je to fakt dřina a nikomu to nezávidím. Sám jsem rád, že já se na rozdíl od těch šoférů z povolání, svým ježděním zase spíše bavím ale...
Vladimír Samiec
Hyperaktivní krtek
Zaujal mne příspěvek jedné komerční televize, odvysílaný v hlavních televizních zprávách. No tak, abych to uvedl na pravou míru. Nezaujal mne jejich příspěvek, jelikož, ostatně tak jako vždy, byl úplně o ničem, ale upoutal mě název té reportáže. Hyperaktivní krtek. Není to skvělé téma? Mě tedy hned nadchlo. Okamžitě jsem to viděl úplně živě.
Vladimír Samiec
Osudové setkání
Dovoluji si dnes, pro změnu, nabídnout mou novou báseň. Je to tak trochu má pocta mému velkému oblíbenci, kterým je Edgar Allan Poe. Nechci se touto básní měřit s tímto mistrem, ale on mne inspiroval. Doufám, že se vám bude líbit, nebo alespoń potěší, ty, kteří mají verše rádi.
Vladimír Samiec
Nabídka po telefonu
Tak si to svištím třicetikilometrovou rychlostí po dálnici D1. Vzhledem k tomu, že je pátek odpoledne, tak tu se mnou sviští krokem celá kolona vozidel. V tom mi zvoní telefon. Já ho za jízdy ze zásady neberu. Sám nesnáším telefonující řidiče, kteří si myslí, jak jim mobil u ucha nijak nebrání v jízdě. Jak jsem řekl, já ho nezvedl, i když jsem po dálnici jen popojížděl. Za chvíli zvoní znovu. I tentokrát jsem odolal. Po chvíli jsem sjel k pumpě a podíval se kdo mě tak naléhavě shání. Neznámé číslo? Došel jsem si na WC. Koupil něco k pití a už, už chtěl vyjet na další cestu, když se mi znovu ozval mobil. Zvedl jsem to.
Vladimír Samiec
Já chci jaro!
Každý rok, každou Zimu, zejména pak uprostřed zimního období, když už se zdá tento čas dlouhý a nekonečný, konce nevidět, si strašně moc už přeji Jaro. Hrozně se na něj těším. Už bych chtěl vidět zase zelenající se louky, rozkvétající stromy i květiny, delší dny, i ty řvoucí ptáky. Jen ať už skončí Zima.
Vladimír Samiec
Ohlédnutí fejetonisty, aneb jaký byl rok 2012
Blížící se konec roku vybízí k bilancování. Jaký byl ten uplynulý rok. Co se povedlo, co méně a jaký bude ten nadcházející. Rozhodl jsem se na uplynulý rok podívat pohledem fejetonisty, respektive pohledem svých publikovaných článků. A tak jsem si složil mozaiku uplynulého roku, která měla především pobavit, což se dle ohlasů snad podařilo. Tak jaký byl ten můj rok 2012?
Vladimír Samiec
Jak se žije po konci světa?
Tak a je to za námi. Co? No přeci konec světa. No co? Stalo se. Bylo to určeno na 21.12.2012, tak už je to za námi, což znamená, že konec světa už byl. Přežili jsme to a teď už se s tím musíme jen smířit. To už nějak půjde. Mě to tedy problém nedělá. Jeden svět tam, jeden sem. Prostě si zvyknu na nový. Svět skončil a jiný začal. Jen musím přijít na to, jak se v tom novém žije. Je mě trošku divné, jak jsou si věci podobné.
Vladimír Samiec
Připravme se na konec světa
Tak už se nám to blíží. Co? No přeci konec světa. Za posledních 20 let, dle astrologické společnosti, už asi padesátý zaručený. Nicméně tentokrát je opřena zpráva o konci světa o mayský kalendář. A to je opravdu silný argument. Zejména pak, když staří Mayové vypočítali konec světa tak, že dle křesťanského kalendáře spadá na dobře zapamatovatelné datum. Zřejmě Mayové počítali s křesťanským kalendářem, který se mimo jiné v historii několikrát měnil, a navíc si dodnes nejsou vědci, ani teologové jisti rokem 0, tedy narozením Krista, od kterého se náš kalendář odvíjí. No nic. Přesto to Mayové spočítali tak, že nám to vychází zrovna na 21.12.2012. Tedy datum, skutečně dobře zapamatovatelné. Trochu nechápu, proč by mělo být zapamatovatelné, když má být konec světa. Kdo si to má tedy pamatovat? Těžko říct. Jaká náhoda?
Vladimír Samiec
Bajka o tom jak si zvířátka v lese vládla
Byl jednou jeden kouzelný les, kde si zvířátka vládla sama. Některá vzpomínala ještě na vládu Medvěda, který měl kdysi celý les pod palcem. Jediný, kdo měl stejnou moc, jako Medvěd byly Kudlanky nábožné, které šířili víru. Za to si braly desátky od obyvatel lesa, ať se jim to líbilo, nebo ne. Kudlanky tak bohatly a začaly zabírat stále větší část lesa. Kudlanky k lesu patřily už od pradávna. Málo kdo už vzpomněl na to, že kdysi byly jen pronásledované chudinky, které udělali převrat v náboženství, aby následně začaly samy pronásledovat veškeré odpůrce. Samy pak začaly nejen pronásledovat, ale i vyvražďovat své odpůrce a zabírat jeho majetek a jeho posvátné háje. Tak šel čas a z Kudlanek strach, že se již nikdo neodvážil s nimi bojovat. Jejich moc se později již téměř rovnala Medvědově.
Vladimír Samiec
Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř
„Nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být hůř.“ To je hned na začátek silné heslo. Ale je negativní, nebo pozitivní? Já ho beru pozitivně. Vždyť nám vlastně říká, že ještě není tak zle, i když se nám to zrovna zdá úplně nejhorší. Takže vlastně můžeme být rádi, že ještě není nejhůř. Ono se kolikrát stačí rozhlédnout kolem sebe a podívat se na to z jiného úhlu pohledu. Pak často zjistíme, že vlastně není důvod klesat na mysli. Anebo jiné heslo: „všechno zlé, je pro něco dobré.“ Tak je pravda. Většinou se o tom sice přesvědčíme až daleko později, ale je fakt, že i špatné zkušenosti jsou zkušenostmi a mohou se nám v dalším životě dost hodit. Navíc: „chybami se člověk učí.“ A to je také pravda. Jsou sice lidé, kteří se nepoučí nikdy a to ani z cizích chyb, natož pak z vlastních. Takový člověk si buď myslí, že on sám chyby nedělá, tudíž se nemá z čeho poučit, anebo je přesvědčen, o blbosti všech ostatních a takové chyby jako oni, to se jemu stát nemůže. V takovém případě pak platí často: „blbec neuvěří, že je blbec, ani když mu to řeknete.“
Vladimír Samiec
31 je obráceně 13
31 je obráceně 13 v pořadí číslic. 6 je zase 9, ale vzhůru nohama. Hra s čísly může být velice zajímavá a nemusíte být odborníky na matematiku. Já mám čísla rád a zajímám se i o numerologii. Než se vrátím ke své oblíbené třináctce, zastavím se u té devítky. Devítka je jedno z nejzáhadnějších čísel. Když ji vynásobíte jakýmkoli číslem, poté sečtete jednotlivé číslice ve výsledku, vždy vám vyjde zase číslo 9. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Když například vynásobím 9x156, vyjde mi 1404. Když pak sečtu jednotlivé číslice: 1+4+0+4, vyjde 9. A co třeba 9x15 478? Vyjde 139 302. Tam pak po sečtení jednotlivých číslic: 1+3+9+3+0+2 = 18 a potom 1+8 je opět 9. Věřte, že to funguje s každým násobkem devíti. Neuvěřitelné, magické, úžasné.
Vladimír Samiec
Kocour z okna
Život přináší různé příběhy a někdy až neuvěřitelné příběhy se člověk dozví od náhodných známých, či třeba prodavači od zákazníků. Nedávno mi manželka vyprávěla příběh, který jí vyprávěla jedna její zákaznice. Vlastně to ani nebyl příběh, spíše jen taková zajímavost, nebo ještě přesněji, prostě jejich pomůcka, jak zabránit tomu, aby jim při větrání nevypadl kocour z okna. Příběh se z toho stal spíše jen v mé fantazii, když jsem si představil, jaká absurdní a přitom skutečná situace může nastat.
Vladimír Samiec
Aktivní klíšťata
Před nedávnem, už po několikáté tento rok a nebyl to první a asi ani poslední rok, kdy přišlo z televizní obrazovky, v rámci hlavních zpráv, varování před aktivitou klíšťat. Varování doprovázely záběry zanícených štípanců a varování před nebezpečnými nemocemi, které klíště může přenášet. Poté, když už byli diváci dostatečně vystrašeni a ve světle obrazovek se začali prohlížet, drbat, případně prohlížet domácího mazlíčka a ti bázlivější se opatrně rozhlíželi kolem sebe, jestli nějaké to strašlivé klíště nečíhá někde v tmavším koutě pokoje, aby je mohlo zákeřně napadnout a dokonat tak dílo zkázy, právě v tu chvíli naservírovala nemilosrdně další hrůzy světa. Bouračky, vraždy, unesené děti, nemocné děti, okradené důchodce.... Zřejmě televize dnes už nemá informovat o aktuálních událostech, případně poučovat, ale strašit. Celkem se jí to daří, ale nakonec, tak jako v pohádce, vždy všechno dopadne dobře, aby divák neměl pocit, že je ten svět tak hrozný, nasadí nějaký dojemný klip se zvířátkem. Tehdy mě poprvé napadlo, proč by nemohlo i klíště být na konci zpráv. Samozřejmě by muselo být v roli roztomilého zvířátka. Je fakt, že ono klíště moc roztomilé není, ale to už je záležitost kameramana a reportéra, případně grafika. Když můžeme udělat roztomilým doživotně odsouzeného vězně, nebo ministra, v současné době ještě neodsouzeného, proč ne třeba pavouka, nebo právě klíště. Na tu myšlenku mne přivedla ještě jedna záležitost. O té později.
Vladimír Samiec
Televizní zprávy – příprava scénáře
Vždy jsem se zajímal o dění kolem nás a tak jsem vždy také četl noviny a sledoval televizní zprávy. Dokonce jsem kdysi i přepínal televizi, dle toho, jak začínaly zprávy na různých televizních kanálech. Postupem času jsem dospěl k tomu, že si raději zprávy spíše vyhledávám na internetu, ale i tak se rád dívám na ty televizní, abych viděl, co s takovou zprávou dovedou udělat a jak lze různé věci podat různými způsoby. Často tak, aby chudák divák, nemusel moc přemýšlet a názor mu byl dodán současně se zprávou. Poučil jsem se zejména tzv. nejsledovanější televizí a jejími televizními novinami a udělal si takovou přípravu, co by nemělo chybět ve zpravodajství. Tak tedy, vítejte u zpráv.
Vladimír Samiec
Japonci vymírají - prokletá statistika
Nedávno jsem v rádiu zaznamenal „šokující zprávu.“ Japonští vědci zjistili, že Japoncům hrozí vymření. Má to být do 1000 let. Myslím, že by to určitě neměli brát na lehkou váhu. Ono 1000 let uteče jako voda a až tam najednou zbyde poslední Japonec, co pak bude dělat? Ale jak známe Japonce, ti se k tomu postaví čelem a tak bych se o ně zase tolik neobával. Důležité je, že už o tomto hrozícím nebezpečí vědí a mohou přijmout opatření. Mohou se například poučit od naší Vlády. Ta když se jí dostala do ruky statistická studie, dle jejíchž výpočtů naše populace stárne, hned přikročila k opatření a prodloužila věk potřebný k odchodu do důchodu.
Vladimír Samiec
Legalizace korupce
Je to možná neuvěřitelné, tedy pro mne určitě, ale schvalovacím procesem prošel návrh ministra zdravotnictví, který v podstatě legalizuje korupci. Je to poněkud zvláštní, zejména když se tato Vláda holedbá tím, jak bude proti korupci bojovat. Nevím, ale tento způsob, zdá se mi poněkud nešťastným.
Vladimír Samiec
Kdo nic nedělá, nic nezkazí
Tohle heslo je sice pravdivé. Když někdo něco nedělá, tak to opravdu nemůže zkazit. Na druhou stranu se nestane nic. Buď tedy musí jeho práci udělat někdo jiný, nebo se nikdy neposune dopředu. Pokud udělá práci někdo jiný, pak za ni dostane i někdo jiný zaplaceno. To znamená, že na prvního, který nic nedělal, nic nezbude. Jedině, že by práci toho druhého nadhodnotil. Proč bych ale platil někomu, kdo nic nedělal. Raději si najmu rovnou toho, kdo to udělá, a ušetřím. Tak by velel selský rozum. Takhle se asi zachová každý, kdo potřebuje provést nějakou práci, kterou sám neovládá. Nefunguje to tak ale v našem novodobém kapitalismu.
Vladimír Samiec
Teplotní rekord opět padl
Podle informací z rádia, televize i internetových verzí tisku, jsme se dozvěděli neuvěřitelnou zprávu. V pátek 27. 4. 2012 totiž padl teplotní rekord za posledních 212 let, tedy z roku 1800. Pro upřesnění dle informace z webu Českého meteorologického ústavu je zápis v Klementinu pro den 27. 4. v hodnotě + 27,9 ̊C. Nevím, jestli se máme radovat, nebo děsit. Zda je vhodné tento fakt oslavit, nebo začít kopat podzemní kryt, protože nám byl znovu připomenut blížící se konec světa. Příznivci teorie globálního oteplování zdvihají varovně prst a říkají: „vidíte? A vy jste nám nevěřili.“ Odpůrci poukazují na teplotní cykly v historii Země a argumentují tím, že se podobné jevy v minulosti už staly. Mimochodem v únoru padaly opačné teplotní rekordy. To byly největší mrazy za posledních x let.
Vladimír Samiec
Rajská způsobuje globální oteplování
Vědci zjistili, na základě mezinárodního výzkumu, na kterém se podíleli i odborníci z Jihočeské univerzity, že rajská omáčka je mezi jídly největším znečišťovatelem ovzduší. Dle tohoto výzkumu při výrobě rajské s knedlíkem a hovězím masem vzniká údajně dvakrát více skleníkových plynů než při přípravě řízku s bramborem, nebo dokonce sedmkrát více než kuřecího s rýží. Jak jsem se dočetl na iDnes, kde byl článek o tomto výzkumu publikován, hlavní důvod je právě v tom mase. Nejedná se totiž vůbec o tu omáčku, ale o hovězí, protože krávy uvolňují do ovzduší během trávení skleníkový plyn metan. Na druhou stranu spásají trávu a ta zase uvolňuje jiný skleníkový plyn, oxid uhličitý, čímž vlastně vyruší svou „škodlivost,“..... a tak dále... bla, bla, bla.
Vladimír Samiec
Netopýří chřipka
V uplynulém týdnu naší rodinu přepadla jakási nemoc. Možná to byla chřipka, možná jen nachlazení. Podle obvodních lékařů to nejspíše byla jen nějaká viróza. Pro ně je totiž všechno viróza. Pokud taková viróza trvá i další týden, pak se jistí většinou odběrem krve, ze kterého zjistí zánět. Nejspíše horních cest dýchacích. Pak nasadí antibiotika. V takovém případě si říkám, jestli nemohla léčba už týden trvat, ale já nejsem obvodní lékař. Oni zase tvrdí, že antibiotika mají přijít na řadu až v tom nejzazším případě. Prý aby si tělo nezvyklo a tak. Nevím, nám je v dětství dali a nemarodili jsme tak často, jako dnešní děti. Taky je pravda, že mě nechali doma až ve chvíli, kdy jsem měl vysoké teploty. Nějaké nachlazení se neřešilo. A kupodivu jsem celkem dobře přežil. Pamatuji si, když jednoho spolužáka napomínal učitel, ať si nechá ten provokativní tuberácký kašel. Tuberu naštěstí ten spolužák neměl, ale nachlazený byl řádně.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
